OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ. „Jako by ty raketové útoky, ať už bylo jejich motivem cokoli, jen dál posílily domácí pozici Bašára Asada a stmelily za ním ‚šiky‘ Syřanů. Jako houby po dešti v ulicích, na nárožích nebo domech přibývá jeho plakátových portrétů a u každého je napsáno, kdo jej zaplatil, aby se vědělo, kdo mu fandí víc. A nezdá se mi, že ten vztah Syřanů k Asadovi je nějak vynucený, naprostá většina z nich to bere jako samozřejmost. Symbolizuje pro ně nejen hlavu státu, ale i možný konec války, a co víc, současně války vítězné. Jistě se najde i mnoho lidí, kteří z něho nejsou až tak nadšení, ale i tak ho akceptují, protože vývoj situace v posledních letech jasně ukázal, že zdejší volba byla vcelku radikální: buď Asad, nebo Daeš, potažmo Al-Káida. A taková volba je pak opravdu vcelku snadná.
Pro ty ‚mluvící hlavy‘ u nás, které nám neustále předkládají, jaký je to nenáviděný tyran, by návštěva v Sýrii mohla být na infarkt… Jsou vedle, jak ta jedle,“ sděluje čtenářům ParlamentníchListů.cz z Damašku editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová přímo z Damašku, v rámci speciálního vydání svého pravidelného shrnutí týdenních událostí.