Ještě před možná deseti lety NATO i EU budily dojem silných a akceschopných evropských, ba v prvém případě dokonce euroatlantických institucí. Od té doby se situace změnila a mění se doslova z roku na rok, ba někdy i z týdnu na týden. Nová vláda si vepsala do svého štítu jednoznačnou podporu oběma z nich, ovšem činí tak v době, kdy NATO podle prohlášení představitele své nejsilnější evropské vojenské mocnosti Francie prožívá svou mozkovou smrt. Představa, že by se dnes mohlo NATO dopustit podobných vojenských dobrodružstvích, jako bylo humanitární bombardování Jugoslávie, válka v Iráku, ozbrojený útok proti Libyi či Sýrii a nebo, abychom byli konkrétní k současné situaci vojenskou „internacionální pomocí“ Ukrajině je mimo rámec zdravého rozumu.