Hned na začátku 90. let mi přítel Karel Kryl řekl: „My dva si táhneme každý ten svůj, ale stejný kříž jako znamení doby, protože je pouhou otázkou času, kdy nás někdo dostane do střetu s jakýmkoliv režimem, kde nebude ta skutečná nepředstíraná demokracie, právní stát, spravedlnost, svoboda projevu, svoboda slova a další svobody. Kde nebude úcta ke stáří, ke zkušenosti, a k odkazu předků, k historii vlastního národa. Kde zmizí vlastenectví. A kde se vytratí víra v Boha, ta skutečná, v mysli, v srdci, a vědomí. Ne ta víra církevní, ideologická, partajní, propagandistická. Ale ta víra niterně a přirozeně lidská. Ta víra, k jejíž svobodné volbě nám dal Bůh na vybranou. Je to věc genů, je to věc intelektu, je to věc příkladů, co táhnou, čili je to i věc výchovy a vzdělání. A tohle všechno je to naše společné pivo.“ Často si na to vzpomenu. A poslední dobou čím dál častěji.
Osobnosti:
Karel Kryl
(216
článků)
