Ladislav Žák: Poplach…
Tuhle historku rád vyprávím, a proto se omlouvám všem, kdo ji už slyšeli… Na podzim roku 1964 jsem seděl na louce, která mě i přes tepláky chlupem dovnitř už trochu studila tam, kde končí záda, a přede mnou a dalšími adepty hrdého statutu Jiskry, stála opravdu hodně stará, ba našima dětskýma očima přímo nad hrobem se klátící, nejméně šestnáctiletá vedoucí, která k nám vedla následující řeč…
07.07.2018 12:35
|