Zatímco v Číně, v Jižní Koreji či na Tchaj-wanu panuje v tuto chvíli koronavirový klid a nemocnice nepraskají ve švech, v Evropě je tomu jinak. Česko patří k nejpostiženějším zemím na světě a čísla nakažených znovu rychle rostou v Itálii, ve Francii i ve Velké Británii. Britský premiér Boris Johnson byl nucen zatáhnout za záchrannou brzdu. „Nemáme jinou alternativu,“ vzkázal národu.
Je volební pátek, je rozhodnuto. Sice ještě nevíme jak, ale rozhodnuto je zcela určitě. Mnohem, mnohem víc, než si přeju, aby to byl Karel Schwarzenberg, si nepřeju, aby to byl Miloš Zeman. Nebýt nešťastné přímé volby, nebyl by to ani jeden z nich – o tom není sporu.
Masivnější rozšíření 2. pilíře penzijního systému by mohlo v krátkodobé perspektivě vést k žádoucímu zeštíhlení státu. Je to možná jeden z hlavních důvodů, proč se levice staví na odpor tak vehementně – vždyť rozsáhlý stát, to je její druhé já (nebo dokonce první?). Vedle toho samozřejmě stojí touha po tom, aby byla uchována možnost manipulovat lidmi – voliči.
Mrtvola rozpuštěné Poslanecké sněmovny ještě nestačila ani začít chládnout, volby ještě nejsou vypsané, ale soudruh Filip je už podstatně explicitnější, než býval.
Prastarý vtip ze soudku „rádio Jerevan“ praví: Je pravda, že v Československu je kult osobnosti? Odpověď: Ano, je to pravda, ale je třeba to poněkud upřesnit.
Prezident Miloš Zeman postupuje způsobem, který není kde komu po chuti. Ani mně není po chuti. Spíše se kloním k názoru, že porušuje Ústavu, resp. obecněji, že nepostupuje v souladu s ústavním pořádkem.
Radarovou stanici armády USA na území ČR nemáme. Udělali jsme pro to hodně a stačí zmínka, kterou v uplynulých dnech udělal John McCain, aby se hned poplašeně ohrazovali téměř stejní oponenti.
Tak jsem po ani pořádně nevím kolika letech vysledoval významnější kus pořadu Otázky Václava Moravce na ČT1. Bylo to 30. března a hosty byli, mimo jiné, pan ministr Jiří Dienstbier a pan poslanec Tomio Okamura. Téma: obecné referendum.
Karel B. Müller (dále jen autor) se v textu „Jak euroskeptici posilují Evropskou unii“ (iHned.cz, 2.6.2014) hlásí ke skeptickému eurooptimismu. Prosím, nic proti tomu. Hlavní myšlenka textu, vyjádřená přímo v jeho názvu, je ale každým coulem dialektická – a autor rozvíjí toto téma do netušených rozměrů, od samého začátku po naprostý konec článku.
Záměr Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odejmout nestátním (církevním, soukromým) školám část provozní dotace, a to již od příštího roku, je, mírně řečeno, nehorázný.
Jak vyplývá mmj. z článku „Do tří let mají mít školky místo pro všechny děti. Ministr Chládek otevřel dotační fond“ (iHned.cz, 2.7.2014), hodlá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) dostat maximum, nejlépe všechny děti příslušného věku do školek prostě za každou cenu.
K jakkoli sociálně silnému homosexuálnímu páru totiž vždy snadno nalezneme stejně socálně silnou nebo i silnější rodinu, která bude mít o adopci dítěte zájem – a takové dítě má právo vyrůstat v prostředí, které je blíže ideálu.