Mediální prostor je přeplněný informacemi a úvahami o energetické krizi. Významným nástrojem k jejímu překonání má být zvýšení podílu obnovitelných energetických zdrojů (dále jen OZE) na energetickém mixu České republiky. Jde hlavně o fotovoltaické elektrárny, v jejichž budování zdánlivě nastaly pohodové poměry. Odpadla byrokratická zátěž vyřizování licencí Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) k provozování fotovoltaických elektráren, jež dlouhá léta připravovala jejich provozovatele i státní instituce o čas, peníze a energii a byla i živným prostředím pro různou skutečnou i domnělou trestnou činnost. Malá zařízení na střechách rostou jako houby po dešti a probíhá výstavba stále dalších velkoplošných pozemních parků fotovoltaických panelů. Pohodu nenarušuje ani reptání spotřebitelů na zvyšování cen elektřiny obnovením poplatků za užívání elektřiny z OZE a námitky odborníků na nezbytnost velkých investic do vynuceného rozšiřování přenosové soustavy, je rovněž zdraží elektřinu odběratelům. Jen zasvěcení vědí, že kvůli nestálosti OZE jako dodavatelů musí za nimi stát v pohotovosti elektrárny jiného druhu, které se uvádějí do provozu, přestane-li svítit Slunce či foukat vítr. A i tato nepříjemnost se promítne do faktur odběratelům. Nicméně pojem „solární baroni“ vymizel z novinářského slovníku, budování elektráren zatím neprovázejí žádné skandály a případy související trestné činnosti jsou ojedinělé.