Na nočník nechodíme, děkujeme za optání
„Osmatřicet a vám?“ Chce se mi odpovědět vždycky, když zazní dotaz: „A kolik vám je?“ Ale je jasné, že by se to nemuselo setkat s pochopením. Otázkou se totiž většinou míní, kolik že je mému nejmladšímu synovi (čtrnáct měsíců). Občas k tomu padne ještě dotaz, kolik že máme zubů (on devět, já standardní dospělý počet) a jak že jíme (oba celkem s chutí, děkujeme za optání). A ne, na nočník nechodíme ani jeden a slov umí syn asi pět nebo možná sedm, zatímco já mnoho tisíc.
08.08.2012 10:35
|